Věděli jste, že dospělý samec ropuchy obecné (Bufo bufo) je dlouhý 63–90 mm, samice je větší a měří obvykle 84–120 mm? Což značí pohlavní dvojtvárnost.
Zimní úkryt nalézá v zemních dírách, v norách krtků nebo hlodavců, pod pařezy, pod listím, v kompostu atp. Opouští je od poloviny března či začátkem dubna. Ropuchy putují k vodě v době rozmnožování, aby se mohly spářit, zbytek roku tráví na souši.
Vracejí se do místa svého rodiště. Jak nacházejí cestu ke své rodné vodě, je dosud jistou záhadou. Nejsou schopné vidět na větší vzdálenost, zrakové vjemy tedy podle všeho nehrají velkou roli. Mimo to se okolí jejich cesty mohlo značně změnit (stavba nových silnic a budov, vysazení nového lesa atd.). Ropuchy dokáží najít „své“ místo i v případě, že byla nádrž s vodou zasypána. Nemůže je tedy k ní dovést ani charakteristická vůně. Předpokládá se, že existuje jistá souvislost se zemským magnetismem a měsíčními fázemi. I přes svou věrnost jsou schopné rychle osídlit nově založené vodní zdroje.
Schopnost najít rodnou vodu může být vysvětlena výbornou lokální pamětí, která byla prokázána i experimentálně.
Kořist ropucha zpozoruje teprve zblízka. Útočí pouze na živou, pohybující se kořist. Zmocní se jí rychlým vymrštěním jazyka. Okamžitě ji také polkne. Větší kořist (např. velký hmyz, drobné obratlovce) loví přímo čelistmi. Při polykání si pomáhá pohybem předních končetin.
Během rozmnožování nepřijímá potravu. Taktéž za chladného a suchého počasí je potravní aktivita nižší.
Pomocí pokusů bylo zjištěno, že ropucha obecná nemá geneticky dané schéma vhodné kořisti. Z počátku loví vše, i nebezpečné druhy. Teprve časem, díky zkušenostem, které získala, se naučí vyhýbat včelám, vosám atp.
